Toxoplasmóza: Jak paraziti ovládají naše chování
Zkopírujte aktuální odkaz Přidat do záložek Původce toxoplazmózy mění myši na neobvykle odvážné tvory, aby se dostal do svého konečného hostitele – kočky. Zasaženi jsou však i lidé – podle evolučního biologa Jaroslava Flegra je infikovaný každý třetí člověk. 
Infikované myši přicházejí o svou přirozenou obavu z koček © Jakob Helbig/cultura/Corbis
Toxoplasma gondii je nejrozšířenější parazit na světě. Infikovaný je přibližně každý třetí člověk. Jeho hlavními hostiteli jsou kočky, v jejichž organismu se parazit může rozmnožovat. Ostatní zvířata, například myši, ptáci, ale také lidé, slouží pouze jako mezihostitelé, kteří zprostředkovávají přenos parazita mezi kočkami.
Fenomén, jakým způsobem parazit přemění myš v mezihostitele, působí téměř strašidelně. Protože myši normálně koček bojí, používá parazit trik, aby se dostal ke svému konečnému hostiteli. Jakmile se dostane do těla, usadí se v játrech a mozku svého oběti, kde zahajuje svůj vliv. Infikované myši jsou neuvěřitelně přitahovány k přítomnosti koček, nevyhýbají se jim, spíše k nim přímo přicházejí. Britská parazitoložka Joanne Webster tuto změnu chování potvrdila i ve studiích v laboratoři. Parazit tedy v podstatě „programuje“ svoje hostitele k sebevraždě.
Jiří evoluční biolog Jaroslav Flegr z Univerzity Karlovy v Praze zkoumá více než 15 let, jaký dopad má infekce toxoplazmózou na člověka. Zajímal ho zejména fakt, zda u lidí dochází k obdobným behaviorálním změnám jako u infikovaných myší. Ve velké sérii testů se zapojilo již přes deset tisíc respondentů a výsledky ukázaly, že osobnost lidí nakažených Toxoplasmou se skutečně mění. Navíc platí, že čím déle infekce trvá, tím výraznější tyto změny jsou. U mužů zaznamenal Flegr zejména zvýšení ochoty riskovat a zároveň snížení rychlosti reakce. Dále zjistil, že u infikovaných je více než dvakrát a půl vyšší pravděpodobnost účasti na dopravní nehodě. Pro parazita je právě otevřenost k riziku zásadní, neboť před dávnými časy patřili i lidé mezi oběti velkých koček.
Přesné biochemické mechanismy, které stojí za takovou „vzdálenou kontrolou“, zatím nejsou úplně jasné. Je ovšem potvrzeno, že u nakažených mužů se hladina testosteronu výrazně zvyšuje, zatímco u žen naopak klesá.
Flegrova „hypotéza manipulace“ na příkladu toxoplazmózy není v přírodě ojedinělá. Například bakterie syfilisu přenášená při sexuálním styku způsobuje, že její hostitel je sexuálně aktivnější, což jí pomáhá šířit se dále. Parazitická ploštěnka Euhaplorchis californiensis pak ovlivňuje chování ryb tím způsobem, že plavou ke hladině a svým pohybem lákají pozornost, dokud je nenajde konečný hostitel – pták – a nesní je.
