© schwerste Sprachen der Welt
Naučit se nový jazyk je jako vstoupit do odlišného světa – vzrušující, náročné a někdy i frustrující. Ti, kdo se pokusí zvládnout mandarínštinu, arabštinu nebo maďarštinu, brzo zjistí, že i ti nejtrpělivější jazykoví nadšenci narazí na hranice svých schopností. Co však činí nejtěžší jazyky světa tak komplikovanými? Nejde jen o gramatická pravidla a neznámé znaky, ale také o zvuky, které v němčině zcela chybí. Ti, kdo je chtějí zvládnout, musí věnovat čas, být zvědaví a vytrvalí.
Když se slova promění v hádanky – nejtěžší jazyk na světě
Jazyk je klíčem k světu – ale zároveň někdy i jeho zámkem. Mnozí začínají s učením plní elánu, avšak brzy narazí na překážky, jež nečekali. Německý jazyk je pro mnohé cizince už sám o sobě náročný. Avšak i pro německy mluvící existují jazyky, které vyžadují náročnou práci s jazykovou výslovností i strukturou.
Jazykovědci jsou obecně jednotní v tom, že tři faktory rozhodují o obtížnosti jazyka pro studium.
- Výslovnost
Stačí jediný nesprávný tón a význam slova se zcela změní. V čínštině například „ma“ může znamenat matku, konopí, koně nebo nadávat – a to záleží na tónu. Pro ty, kdo pocházejí z netonálních jazyků, je to jako žonglování se čtyřmi míčky, aniž by jeden spadl. - Gramatika
Některé jazyky mají pevně daná pravidla, jiným se pravidla neustále vyvíjejí. Finština například obsahuje více než deset pádů, maďarština jich má až 25. Slovesa, rody a úrovně zdvořilosti dohromady tvoří složitý systém, díky němuž není větná stavba triviální. - Písmo
Němčina používá 26 písmen, zatímco japonština či čínština pracují s tisíci znaky. Kdo chce v těchto jazycích číst, potřebuje nejen trpělivost, ale i schopnost naučit se zcela nové čtecí vzorce, které nemají nic společného s evropským alfabetem.
Pět největších překážek pro studenty
Jazykové platformy jako Babbel a Duolingo analyzovaly tisíce dat. Výsledky ukazují, že těchto pět jazyků je z pohledu německy mluvících nejdříve obtížných k naučení.
- Mandarínština
Přes 900 milionů lidí používá mandarínštinu, ale její zvládnutí je pro studenty výrazně náročné.
- Čtyři tóny: Jedno slovo může mít podle tónu zcela odlišný význam.
- Logografické písmo: Místo písmen znaky – asi 3 000 až 4 000, které se používají denně.
- Nevšední zvuky: Mnohé z nich v němčině vůbec neexistují.
- Kulturní detaily: Idiomy jsou závislé na kontextu, bez jehož znalosti jsou nepochopitelné.
- Japonština
Japonština na první pohled působí logicky, ale tento dojem klame.
- Tři písma: Hiragana, Katakana a Kanji – každé slouží svému účelu.
- Sloveso na konci věty: Velká změna pro ty, kdo jsou zvyklí na němčinu.
- Systém zdvořilosti: Několik úrovní jazyka určuje, jak formální nebo neformální je projev.
- Arabština
Arabštinu čteme zprava doleva, což na začátku může připomínat jízdu autem v opačném směru.
- Proměnlivý tvar: Písmena mění svůj tvar podle místa ve slově.
- Zvláštní zvuky: Faryngální souhlásky a zvuk „Ain“ jsou těžké napodobit.
- Dialekty: Klasická arabština je standardem, ale v každém regionu se mluví vlastním dialektem.
- Maďarština
Maďarština může působit povědomě – používá latinku a výslovnost je známa. Skutečnost je ale jiná.
- Až 25 pádů: Každý popisuje odlišný gramatický vztah.
- Vokální harmonie: Slova „zní“ harmonicky, protože určité samohlásky se nesmí kombinovat.
- Aglutinace: Slova rozrůstají přidáváním přípon – někdy jde vlastně o půl věty v jednom slově.
- Polština
Polština je pro mnoho Němců obtížná, ačkoliv využívá stejné písmo.
- Souhláskové shluky: Slovo „Szczęście“ (štěstí) málokdo správně vysloví hned prvně.
- Sedm pádů: Dostatek k tomu, aby studenty uvedly do rozpaků.
- Různé typy mužských podstatných jmen: I malý rozdíl může ovlivnit význam celé věty.
Proč jsou některé jazyky náročnější než jiné
Náročnost učení závisí také na tom, jak blízce je jazyk příbuzný s němčinou. V rámci indoevropské jazykové rodiny – například angličtina nebo nizozemština – je začátek obvykle snadnější. Ale čím větší je jazyková vzdálenost, tím strmější je učební křivka.
Tento fenomén lze vysvětlit několika faktory:
- Struktura: Pokud větná stavba, časy a slovosled značně liší, mozek musí osvojit nové návyky.
- Slovní zásoba: Když nejsou žádné jazykové paralely, vše je nutné učit od základu.
- Kultura: Jazyk je zároveň způsob myšlení. Výuka japonštiny například zahrnuje i osvojování hierarchií a mezilidských vztahů.
Právě proto se nejtěžšími jazyky světa často stávají ty mimo indoevropskou skupinu, například arabština, maďarština, finština nebo čínština. Vyžadují změnu zaběhnutých myšlenkových modelů v průběhu učení.
I zdánlivě jednoduché jazyky jako francouzština nebo španělština však skrývají svá úskalí. Nepravidelná slovesa, tichá písmena nebo jemné významové rozdíly kladou studentům rovněž náročné úkoly.
Motivace překonává gramatiku – pravý klíč k úspěchu
Učení se jazyku není sprint, ale spíš maraton. Ti, kdo si myslí, že zvládnou nejtěžší jazyk světa za několik měsíců, podceňují propojení jazyka a myšlení. Existují však metody, jak setrvat:
- Dělit si cíle na malé úseky: Lepší je deset minut každý den než pět hodin jednou za měsíc.
- Vytvořit jazykové prostředí: Seriály v originále, podcasty či písně pomáhají trénovat sluch.
- Nebát se chyb: Omyl je součástí učení. Kdo nemluví, nemůže se učit.
- Kulturní vhled: Jazyk není jen gramatika, ale i způsob pohledu na svět.
Konečný úspěch nespočívá jen ve schopnosti plynule mluvit mandarínsky nebo arabsky, ale ve schopnosti otevřít se novému. Každý nový jazyk rozšiřuje myšlení, otevírá nové možnosti a mění perspektivu.
Nejtěžší jazyky nejsou pouze výzvou pro mozek, ale i dobrodružstvím pro duši. Kdo se do nich pustí, poznává nejen slova, ale také lidi, kultury a částečně i sám sebe.
