Těžba zemního plynu Fracking: Co je třeba vědět
Z těchto vrtů v USA pochází nekonvenční plyn © mauritius images / Science Faction / Ed Darack Kopírovat aktuální odkaz Přidat do seznamu oblíbených Přinášíme odpovědi na nejzásadnější otázky k frackingu: Co vlastně fracking znamená? Jaké riziko představuje těžba zemního plynu? A je břidlicový plyn přínosem pro klima? Obsah
- Co je vlastně fracking?
- Jaké chemikálie se při frackingu používají?
- Pro a proti: Jaká rizika s sebou fracking přináší?
- Je v Německu povolena těžba břidlicového plynu?
- Kolik břidlicového plynu skutečně existuje?
- Je břidlicový plyn šetrný ke klimatu?
- Výrazně negativní dopad frackingu na klima
- Méně paliva, než se čekalo?
Co přesně je fracking?
Proč je fracking tak kontroverzní? Na rozdíl od konvenčních ložisek se získávaný plyn nevyskytuje volně, ale je vázán například ve břidlicových horninách nebo v uhelných slojích (takzvaná nekonvenční ložiska).
Fracking není způsob vrtání, ale metoda uvolňování zemního plynu z nepropustných horninových vrstev. Tento plyn se označuje jako „nekonvenční zemní plyn“. Často jde o jílovité horniny, proto se hovoří také o břidlicovém plynu.
Aby bylo možné plyn uvolnit, je třeba narušit horninu. Proto se před frackingem nejdříve vyvrtá až do hloubky pěti kilometrů, poté horizontálně v plynonosné vrstvě. Do horizontálního vrtu se pak s tlakem až do 1000 barů vpouští směs vody, křemenného písku či keramických kuliček a různých chemikálií.
© GEO.de/Wochit 02:28 Min. Co je fracking?
Tlak kapaliny způsobí prasknutí horniny a tím její propustnost pro plyn. Pevné částice a chemikálie udržují vzniklé trhliny otevřené. Podle spolkového úřadu pro životní prostředí je ale 17 z těchto chemikálií klasifikováno jako nebezpečné pro vodu a dalších 38 látek je označeno za „toxické pro lidské zdraví“.
Pokud by se frackovací voda dostala skrze netěsnost do podzemní vody, vznikla by škoda, kterou není snadné napravit. Ačkoliv je množství chemikálií ve frackovací kapalině obvykle velmi nízké, podle Christiana Krumkampa z iniciativy „Proti těžbě plynu“ v obci Werne toto tvrzení o ředění neplatí: „Obsahuje látky, které do vody nepatří. Ani pokud jsou naředěné.“
Grafika: Technologie frackingu © picture-alliance/dpa-Grafik
Fracking v Německu
Metodu poprvé použili v roce 1949 ve Spojených státech pro lepší získávání konvenční ropy a zemního plynu. Od roku 2005 se fracking masivně využívá k těžbě břidlicového plynu, což vedlo k plynovému boomu v Severní Americe.
I v Německu se fracking provádí již dlouho, ovšem ne pro břidlicový plyn. Od roku 1961 bylo v Česku zrealizováno přibližně 300 frackovacích zásahů, převážně v hlubokých a hustých zásobách zemního plynu (tzv. „Tight Gas“). První pokus o fracking v jílovité hornině provedla firma ExxonMobil v roce 2008 poblíž obce Damme v Dolním Sasku. Dosud zde však nebyla těžba úspěšná.
Jaké chemikálie se při frackingu používají?
Chemikálie slouží především k tomu, aby směs vody a křemenného písku zůstala homogenní a aby byla zahubena mikrobiální kontaminace. Počet i druh použitých látek se ale uvádí velmi různě.
Podle zdroje se počet látek pohybuje od několika desítek až po několik stovek. V jedné zprávě pro americký Kongres bylo uvedeno asi 750 chemických sloučenin, z nichž některé jsou jedovaté nebo dokonce karcinogenní. Přesný počet a složení však zůstává tajemstvím frakovacích společností.
Chemický koktejl používaný k injektáži do hornin není povinně zveřejňován ani v Německu. Proto i posuzovatelé z Úřadu pro ochranu životního prostředí spoléhali při hodnocení toxicity na dobrovolné informace od výrobců.
Firma ExxonMobil, jako jedinný německý plynárenský podnik, podle svých slov dobrovolně uvádí složení použitých látek. Frackovací kapalina pak obsahuje podle geologických podmínek z 95 až více než 99,8 procenta vodu a komentované částice jako písek či keramické kuličky.
K tomu se přidává až 30 chemikálií. Společnost uvádí, že samotná frackovací kapalina není jedovatá ani nebezpečná pro životní prostředí, není podle zákona o chemikáliích klasifikována a nejedná se o nebezpečné materiály.
Fracking: Jedovatý nebo nezávadný?
Ve zprávě Úřadu pro ochranu životního prostředí (UBA) z roku 2012 se uvádí: „U vrtu Damme 3 bylo při třech fracích vtlačeno cca 12 000 kubických metrů vody, 588 tun podpůrného materiálu a 20 tun přísad (z nichž 460 kilogramů tvořily biocidy). Z analýzy 80 dostupných bezpečnostních listů vyplývá, že 6 přípravků bylo klasifikováno jako jedovatých, 6 jako nebezpečných pro životní prostředí, 25 jako škodlivých pro zdraví, 14 jako dráždivých a 12 jako žíravých.“
Na svých stránkách ExxonMobil uvádí, že pracuje na náhradě jedovatých látek v jejich čisté podobě. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí ale i nejedovaté chemikálie ve frackovací směsi nemění rizika pro podzemní vody. Viz kapitola „Rizika“.
Pro a proti: Jaká rizika přináší fracking?
Přístup k rizikům frackingu se liší podle zájmových skupin – zatímco společnosti těžící plyn je považují za zvládnutelná, ochránci životního prostředí mluví o neodhadnutelných dopadech. Spolehlivá data lze očekávat zejména z USA, kde se fracking používá intenzivně několik let.
Kritici a Úřad pro ochranu životního prostředí mají největší obavy z toxických chemikálií ve frackovací směsi. Část se z vrtu vrací jako takzvaný flowback, ale zbytek zůstává hluboko v podzemí. O rozsahu případné škody panují rozdílné názory. Zastánci frackingu tvrdí, že kapalina zůstane uzavřená pod vrstvami mocných a neproniknutelných hornin.
Ochránci životního prostředí se však bojí, že může kapalina z prasklin dříve či později neřízeně proniknout do nadloží podzemních vod. „Je možné, že chemikálie se do podzemní vody dostanou až za měsíce či roky, kdy už těžaři dávno odejdou,“ varuje Sebastian Schönauer z pracovní skupiny pro vodu BUND.
Ve zprávě UBA se k tomu uvádí: „Podle současných poznatků nelze vyloučit možnost rozsáhlých, trvalých a nevratných škodlivých dopadů na zásobování pitnou vodou a přírodní ekosystém.“
„Nekontrolovaný zdravotní experiment“
Nebezpečí představuje i flowback, který by mohl přes netěsná pouzdra vrtu přímo proniknout do vodonosných vrstev nebo do okolní krajiny. V dubnu 2011 došlo v Bradford County v Pensylvánii k výbuchu (blowoutu), tedy nekontrolovanému úniku flowbacku a zemního plynu z vrtu. Jedovatá směs stékala dvanáct hodin na okolní zemědělskou půdu. I při dokonalé kontrole je flowback problematický – kam s ním?
Úprava vody by překročila kapacity čistíren odpadních vod. Nejčastější a nejlevnější metodou je tzv. disposal-vrt, do kterého se směs jednoduše vpouští. Podle UBA: „Z pohledu posuzovatelů jsou s likvidací flowbacku injektáží do podzemí spojena rizika, která lze posoudit pouze v rámci specifických analýz rizik lokality.“
Kritici se shodují, že je známo příliš málo o environmentálních a zdravotních dopadech. Dva američtí vědci, veterinářka a profesor molekulární medicíny, v roce 2012 poukázali na nedostatek dat a dospěli k závěru: „Bez důkladného výzkumu zůstane globální plynárenský boom nekontrolovaným zdravotním experimentem.“
Vrtná práce na zemní plyn a ropu © Calin Tatu / Fotolia
Je v Německu povolena těžba břidlicového plynu?
Těžba břidlicového plynu frackingem v Německu není zakázána. Návrh zákazu předložený SPD, Zelenými a Levicí v prosinci 2012 v Bundestagu nebyl přijat. Přesto se v současnosti v Německu břidlicový plyn netěží, což je mimo jiné důsledek odporu místní populace. To by se však mohlo brzy změnit.
V únoru 2013 došlo ke shodě mezi ministrem životního prostředí Peterem Altmaierem a ministrem hospodářství Philippem Röslerem na návrhu zákona o těžbě břidlicového plynu. Ta by byla povolena za určitých podmínek – například se vyžadovala povinná environmentální studie (UVP) a ve vodních ochranných oblastech by těžba byla zakázána.
Dirk Jansen z BUND Severní Porýní-Vestfálsko tento návrh popisuje jako „uklidňující pilulku“. „Neznám žádný velký projekt, který by podle horního zákona nebyl schválen kvůli nevyhovující UVP. V Severním Porýní-Vestfálsku díky UVP dochází k rozsáhlým zásahům do krajiny, například při těžbě hnědého uhlí,“ upozorňuje.
Bezvýznamná environmentální opatření
Stejný názor zastává zelený poslanec Bundestagu Oliver Krischer. O zákaz použití toxických látek ve vodních ochranných pásmech, jak požaduje návrh, říká, že je stejně smysluplný jako zákaz lyžování v poušti Sahara. Krischer je mluvčím zelených pro energetiku.
Dirk Jansen očekává přijetí jednotné federální legislativy v průběhu této volební periody a obává se o zachování výjimečné pozice Severního Porýní-Vestfálska, kde aktuálně platí moratorium na fracking. „S jednotnou federální právní úpravou se prostor pro zvláštní přístupy jednotlivých spolkových zemí bude zmenšovat,“ říká Jansen.
V současnosti je v Bundestagu předložena balíček změn zákonů, iniciovaný ministryní životního prostředí Barbarou Hendricksovou, o jehož přijetí by se mělo rozhodovat až po letních prázdninách. Umožňuje zkušební vrty za určitých podmínek. BUND obává, že tyto výzkumné projekty by mohly plynule přejít k průmyslové těžbě.
V Evropské unii neexistuje jednotné stanovisko k frackingu. Evropský parlament na podzim 2012 odmítl návrh na moratorium napříč frakcemi. Odpovědnost za regulaci tak zůstala na členských státech. Ve Francii je fracking od roku 2011 zakázán, ale i tam roste tlak průmyslu na vládu.
Kolik břidlicového plynu je skutečně k dispozici?
Názory se různí. V USA se v posledních letech frackuje ve velkém rozsahu – v 30 státech a na cca 500 000 vrtech. Produkce plynu od roku 2006 vzrostla téměř o čtvrtinu a cena zemního plynu klesla o třetinu. USA prožívají plynárenské nadšení. Ekonomové věří, že nekonvenční plyn může přetvořit celý americký průmysl.
Nicméně tento boom může brzy končit. V roce 2011 oznámila státní agentura U.S. Geological Survey, že mohutná plynonošná oblast Marcellus, zasahující do několika států, by mohla dodat jen desetinu původně odhadovaného množství. Energetická agentura EIA už v lednu 2012 snížila odhady o 42 procent. Tyto revize vycházejí z dat získaných z četných probíhajících vrtů.
V Německu odborníci z Federálního úřadu pro geovědy a suroviny odhadují zásoby na 0,7 až 2,3 bilionu kubických metrů. I když to vypadá jako velké množství vůči 0,15 bilionům kubíků konvenčních zásob, jde zatím jen o teoretický odhad. Faktem zůstává, že v Německu zatím břidlicový plyn netěží. Realističtější hodnoty přijdou až s masivní těžbou nekonvenčního plynu i zde.
Je břidlicový plyn pro klima výhodný?
Zastánci frackingu tvrdí, že zemní plyn je šetrnější ke klimatu než uhlí a proto je klíčovým palivem při přechodu na obnovitelné zdroje. Týká se to jak konvenčního, tak nekonvenčního zemního plynu. Generální ředitel ExxonMobil Gernot Kalkoffen dokonce tvrdí, že bez nekonvenčního plynu by energetická transformace nebyla možná.
Je však jasné, že při spalování zemního plynu se uvolňuje méně CO2 na jednotku energie než při spalování uhlí. Znamená to ovšem, že plyn je automaticky „šetrný ke klimatu“? Ne, říkají američtí vědci. Ve studii z roku 2011 poukazují na to, že uhlíková stopa břidlicového plynu je dokonce větší než u uhlí: během dvaceti let je dvakrát vyšší.
Podobně hodnotí situaci britští vědci ve stejném roce: docházejí k závěru, že těžba a využití břidlicového plynu může zrychlit klimatické změny.
V Severní Americe je na stovkách tisíc vrtů těžen břidlicový plyn. Odborníci varují, že rizika jsou nedostatečně prozkoumána © Jim Lo Scalzo / picture alliance / dpa
Výrazně negativní klimatická bilance frackingu
Problém nečiní jen CO2 vznikající spalováním zemního plynu. Jeho hlavní složkou je metan, který má cca 20krát silnější skleníkový efekt než CO2. Už během vrtání a těžby unikají do ovzduší značné množství metanu – až osm procent z celkového objemu.
Navíc i po opuštění vrtu může metan unikat dál. V Pensylvánii se občané věnují vyhledávání opuštěných a nezaznamenaných vrtů, kterých je podle odhadů asi 150 000. Některé z nich stále uvolňují metan.
Britští autoři dodávají, že v Evropě by těžba břidlicového plynu mohla ještě více zhoršit klimatickou situaci. Levný plyn by totiž zpomalil rozvoj obnovitelných zdrojů a investice do nízkoemisních technologií by pro firmy přestaly být výhodné. Veškeré investice do těžby plynu by se – pokud jsou brána v potaz mezinárodní omezení CO2 – staly „ztrátou“.
Méně paliva, než se očekávalo?
Hysterie kolem frackingu ve Spojených státech – nezávislost na státech Perského zálivu, energetická soběstačnost na dekády – vypadá pro Američany na základě prognóz dosažitelná. Uhelné společnosti do ní vkládají nadšení a investoři mimo USA přepočítávají odhady americké energetické agentury na své regiony.
Geologové z University of Texas v Austinu však nedávno přišli na úplně jiný závěr: od roku 2020 hrozí pokles americké výroby plynu. Fracking tak představuje pouze krátkodobý fosilní zánět – a může znamenat rozsáhlou a mezinárodní špatnou investici. Výzkumníci analyzovali mnohem více dat než státní instituce. Výsledkem je jednoznačný závěr: fracking nemá budoucnost.
Boom frackingu v USA vede k pravicovému posunu
Fracking v Německu má málo příznivců a často vyvolává vášnivé diskuse. Především proto, že může škodit životnímu prostředí, klimatu a možná i lidskému zdraví. Kritici se opírají hlavně o zkušenosti z USA, kde na přelomu tisíciletí nastal masivní rozmach frackingu. V posledních deseti letech se zde denní těžba břidlicového plynu zvýšila z přibližně 85 milionů na 1,2 miliardy kubických metrů.
Navzdory sílícím protestům však v USA politika žádnou změnu směru neprosazuje. Průzkumy ukazují, že největší podporu mají tradičně republikáni, kteří ochranu životního prostředí berou méně vážně. Jejich vůdce Donald Trump v roce 2012 na Twitteru tvrdil, že klimatické změny jsou vynález Číny, aby poškodila americkou ekonomiku. V případě zvolení slíbil návrat k fosilním zdrojům a chce „zachránit uhlí“.
Mezi demokraty jsou politici, kteří fracking buď úplně odmítají, nebo ho podporují jen za přísných podmínek. Hlavní kandidátka Hilary Clintonová se k tématu vyjadřuje opatrně.
Kdo profituje, volí pravici
V oblastech zasažených frackingovým boomem (či z něj profitujících) získali republikáni mezi lety 1996 a 2012 o více než tři procenta hlasů navíc. Pravděpodobnost, že demokratického zástupce vystřídá republikán, se díky tomu zvýšila z 16 na 39 procent.
Takový je závěr mezinárodního týmu vědců. Za posunem doprava vidí dvě hlavní příčiny: „Lidé, kterým fracking přinesl bohatství, nechtějí žádné ekologické předpisy, které by tento způsob těžby mohly zabránit,“ tvrdí vedoucí studie Viktar Fedaseyeu z Bocconi University v Miláně. Dále: bohatství mění politické preference. „Bohatí lidé dávají přednost konzervativní politice a bojují proti daním,“ vysvětluje Fedaseyeu.
Aktuálně to vypadá na vyrovnaný souboj mezi Clintonovou a Trumpem. Prosincové volby ovlivní i budoucí klimatickou politiku druhé největší světové ekonomiky. Ekologové varují, že při vítězství republikánů by byl vývoj velmi negativní.
Voter Preferences and Political Change: Evidence From Shale Booms
