Staré československé bankovky dnes sice už nelze platit v obchodech, nicméně některé exempláře získávají na hodnotě jako sběratelské předměty. Desetikoruna, kterou možná jako dítě použili na zmrzlinu, může mít nyní hodnotu řádově ve stovkách až tisících korun.
Neplatné mince a bankovky často považujeme za bezcenné, a proto je většinou schováváme v zásuvkách nebo uložíme mezi staré suvenýry. Mnozí by doma našli například papírovou desetikorunu se zobrazením dívek sbírajících květiny, stokorunu s motivem dělníka či kovové haléře. Překvapivě jsou některé z těchto neplatných měn dnes mezi sběrateli velmi ceněny.
Nejvzácnější kusy dosahují v aukcích ceny v desítkách tisíc korun, někdy i více. „Princip je u bankovek a mincí jednoduchý – čím vzácnější a lépe zachovalý exemplář, tím vyšší jeho hodnota,“ vysvětluje numismatik Jan Jelínek ze společnosti Macho & Chlapovič.
Jak se stanovuje hodnota
Při oceňování sběratelé zohledňují několik klíčových faktorů. Prvním z nich je stav, tedy míra opotřebení. Bankovka neohnutá, čistá a bez poškození, působící dojmem právě vytištěného kusu, má daleko vyšší cenu.
Druhou zásadní složkou je vzácnost, která je dána počtem vyrobených kusů. Velmi ceněné jsou například edice s omezeným nákladem. Důležitý je rovněž historický kontext – bankovka stažená krátce po vydání okamžitě upoutá pozornost sběratelů.
Posledním faktorem jsou tiskové nebo ražební chyby, které sběratelé považují za skutečnou výhru. Příkladem je známá dvousetkoruna z roku 1993 s chybným ochranným proužkem, na němž místo českého nápisu bylo napsáno „République du Zaïre“. Tato bankovka se na aukci prodala za neuvěřitelných 790 000 korun.
Československé sběratelské rarity
Mezi československými bankovkami patří k nejvyhledávanějším motivy z 60. až 80. let. Papírová desetikoruna s motivem dívek sbírajících květiny a Oravskou přehradou se dnes běžně prodává za 100 až 300 korun, přičemž vzácnější série M v perfektním stavu může dosáhnout ceny až tří tisíc korun.
Stokoruna s dělníkem a družstevnicí používaná do roku 1993 se prodává za přibližně 1 500 korun, u raritních sérií lze dosáhnout až 8 000 korun. Padesátikoruna z let 1965–1991 s motivem vojáka Rudé armády a rafinerie Slovnaft může v bezvadném stavu mít hodnotu až 30 000 korun.
Z novějších federálních bankovek je oceňována série navržená Albínem Brunovským. Tisícikoruna z roku 1985 s portrétem Bedřicha Smetany se v prvotřídním stavu prodává v řádu tisíců korun, zatímco opotřebované kusy jsou dostupné již za stovky korun.
Zajímavá je také padesátikoruna z roku 1987 s motivem Ľudovíta Štúra. Běžný kus má cenu v řádu desítek korun, ale v téměř dokonalém stavu může stát několik stovek.
Slovenský malíř, grafik a ilustrátor Albín Brunovský vytvořil sérii bankovek z let 1985 až 1989. Do této kolekce patří i tisícikoruna s portrétem Bedřicha Smetany.
Novější české emise
Po rozdělení Československa v roce 1993 začaly vycházet nové české bankovky navržené výtvarníkem Oldřichem Kulhánkem. I mezi nimi lze nalézt cenné kusy. Jedněmi z nejvyhledávanějších je série E dvoutisícikorun, z níž bylo vytištěno přibližně 12 500 kusů, a její cena dnes dosahuje desetitisícových částek.
Naopak běžné emise, jako například stokoruny z let 1995 či 1997, mají hodnotu pouze v případě, že jsou zcela nové a nikdy nebyly v oběhu. Série Z01, což byli první testovací nebo náhradní náklady, však mohou stát více než 20 000 korun.
Nelze opomenout ani mince. Legendární je desetikoruna z roku 1993 v menší velikosti, která navzdory běžnému vzhledu ukrývá raritu v podobě zmenšených písmen „Kč“ v označení. V aukci byla prodána za téměř 530 000 korun.
Haléře a další drobné mince
I malé mince mohou mít sběratelskou hodnotu. Například koruny, dvoukoruny a pětikoruny ražené v letech 1986 až 1988 byly vyrobeny v omezeném množství výhradně pro oběžné sady, díky čemuž jsou nyní vyhledávané.
Z českých haléřů z 90. let stojí za zmínku dvacetikoruny z let 2002 a 2003, které mohou dosahovat ceny i několika stovek korun. Padesátihaléře z roku 2008, které se objevily pouze v sadách, se prodávají až za 1 000 korun.
